Berlínská Zeď a Žebřík — 2. část

berlinska-zed-zebrik-cast-2

I já jsme s německými přáteli stála na již zmiňovaném žebříku u Berlínské Zdi a pozorovala po zuby ozbrojené obránce socialismu na druhé straně. Tehdy mně ani ve snu nenapadlo, že za dvacet let budu bydlet na bývalém území NDR, že budu denně s absolutní samozřejmostí překračovat bývalou železnou oponu a psát třicet let po pádu Berlínské Zdi tento článek. Pro mé děti je rozdělení Německa a Studená válka pouze historie z knih, pro mně to byla životní realita. Vybrat si Západ v roce 1980, znamenalo opustit domov, rodinu a přátele, bez možnosti návratu.

Exkláva NDR za Zdí v Západním Berlíně

Když se hovoří o Berlínské Zdi, turisté a také většina Berliňanů si vybavuje pod tímto pojmem Zeď, která do listopadu 1989 více než 28 let hermeticky dělila město na Západní a komunistický Východní Berlín, hlavní město NDR.

Jen málokdo zná historii obce Klein-Glienicke, politicky a právně území tehdejší NDR, fyzicky ležící na jihu v Západním Berlíně ve čtvrti Zehlendorf, na hranici se známou výletní oblastí Wannsee. V polovině 19. století proměnil pruský princ Carl Klein-Glienicke v umělou „švýcarskou vesnici“ s alpskou architekturou a přírodou. Po pádu Pruska v první světové válce se stalo Klein-Glienicke oblíbeným výletním místem Berliňanů. Všude v obci se otvíraly nové hotely a zahradní restaurace. Plavba výletní lodí po jezeře Wannsee do Klein-Glienicke patřila k nejoblíbenějším atrakcím v Berlíně. I  druhou světovou válku přestálo místo bez zjevných materiálních škod. Založením NDR v listopadu 1948 a zřízením zvláštního postavení Západního Berlína, se najednou obec Klein-Glienicke ocitla na Východě. Ostnatý drát v 50. letech jako hraniční opevnění měl ještě částečný symbolický charakter signálu, že se jedná o území Východního Německa. I když to nebylo zákonem dovoleno, přeskakovali obyvatelé Klein-Glienicke přes hraniční bariéry do Západního Berlína — na návštěvu příbuzných, ale také natrvalo. Čim více se život v NDR jak politicky tak materiálně stával nesnesitělnějším, tím méně se jeho občané vraceli z návštěv vzkvétajícího Západního Berlína.

Druhá katastrofa byla pro obec daleko horší. Stavba Berlínské Zdi. Život v Klein-Glienicke a určitá svoboda pohybu mezi dvěma politickými systémy se drasticky změnily 13. srpna 1961. Doslovně přes noc byla obec obehnána přes tři metry vysokou zdí a stala se téměř územní exklávou obklopenou třídním nepřítelem ze Západu, s vyjímkou spojení přes malý most s městem Postupim v NDR. Jazykem dneška — hot spot studené války.

Klein-Glienicke-berlin

Toto uzavřené území (Sperrgebiet Klein-Glienicke) patřilo k necitlivějším úsekům Berlínské zdi a bylo vyhlášeno zvláštní bezpečnostní zónou (Sondersicherheitszone) v NDR. Přechod z Postupimi přes most do Klein-Glienicke byl velmi přísně kontrolován. Později byla na přechodu zřízena závora a hlídací věž. Jen asi 500 obyvatel obce a ti co měli zvláštní propustku, mohli přecházet. V Klein-Glienicke vzniklo mezi Wannsee-Strasse a Strasse am Böttcherberg nejužší místo v NDR. Tady bylo pouze 15 metrů široké Východní Německo vtěsnáno mezi Západním Berlínem z obou stran. Ze žertu se tomu místu říkalo „Slepé střevo NDR“. Jeden obyvatel vzpomínal, jak jednou večer přišel domů a nahoře na Zdi seděli mladíci ze Západního Berlína, kteří se s ním dali do řeči. Odskočil pro pivo a hodil jim láhve nahoru. Ti na něj volali, aby přešel. On jim odpověděl, že vzduch je příliš olovnatý. Zvuk pohraničního trabantu nenechal na sebe dlouho čekat, naštěstí ho ale neviděli. Když byl v roce 1982 Teltowský kanál opět otevřen pro plavbu v Západním Berlíně, byl dokonce i malý spojovací můstek obehnán Zdí, aby nikdo ani náhodou nemohl skočit na proplouvající loď.

Když se dnes procházím anebo projíždím přes idylické okolí Klein-Glienicke, které je od nás coby kamenem dohodil, dovedu si jen stěží představit, jak psychicky tíživé bylo žít obehnán betonem na nejmenším prostoru ze všech stran. Denní kontrola na přechodu, návštěva přátel a rodiny jen na povolení, řemeslníci jen v doprovodu pohraniční stráže, 28 let na každém kroku beton okolo.

Klein-Glienicke-berlin-2

Ale i v této situaci a i navzdory pravidelných neohlášených denních i nočních kontrol sklepů, zda jsou všechny žebříky uzamčeny, hledali lidé v Klein-Glienicke východisko v útěku na Západ. V květnu 1965 odzbrojili řemeslníci pracující na střeše kaple pohraničníka, který na ně dohlížel, přelezli na žebříku přes zeď a utekli do lesa ve Wannsee v Západním Berlíně. Jeden z nejpozoruhodnějších útěků se podařilo dvou bratrům s manželkami a pěti dětmi v roce 1973. I přes stálé kontroly se jim podařilo vyhrabat 19 metrů dlouhý tunel ve sklepě jejich domu a dostat se do parku loveckého zámku Jagdschloss Glienicke, který stál přímo u Zdi v Západním Berlíně.

Po pádu Berlínské Zdi, jak obyvatele Západního Berlína tak i východní Němci z Postupimi byli velmi zvědaví, jak vypadala pro ně neznáma obec v sousedství za Zdí. Dnes je Klein-Glienicke opět oblíbeným turistickým magnetem a idylickým místem k bydlení. Berlínská Zeď je pouze historií a to je dobře.

Glienický most

Pokud jste viděli slavný Spielbergův film „Most Špionů-The Bridge of Spies“ z roku 2015, Tom Hanks v hlavní roli, vybaví se vám jméno Glienický most (Glienicker Brücke) v paměti. Postaven nejdříve ze dřeva, dostal v roce 1907 dnešní železnou podobu. Glienický most spojuje Berlín a historicky významnou Postupim. Po roce 1949 se stal most nejvýznamější politickou a diplomatickou zkratkou mezi stranami Železné Opony. V letech 1962,1985 a 1986 došlo na mostě k největším výměnám špiónů a vyzvědačů mezi Západem a Východem před pádem Berlínské Zdi. Pokud vás tato historie zajímá nenechte si ujít stálou výstavu ve vile Schöningen — Museum Německého sjednocení, přímo za mostem. Pro mně je i dnes denní přechod přes Glienický most zážitek. Světlý bod v historii lidstva.

Klein-Glienicke-berlin-7
Klein-Glienicke-berlin-6
Klein-Glienicke-berlin-4
Glienicky-most-berlin-3
Glienicky-most-berlin-2
Glienicky-most-berlin

Marcela von Kayser

Právnička a podnikatelka žijící od roku 1980 v Německu. Pád Berlínské Zdi zažila ještě v bývalém hlavním městě Bonnu. Od roku 2002 žije v Postupimi s výhledem na místa, kde stála Zeď mezi Berlínem a NDR a v přímé blízkosti Glienického mostu.

Marcela-von-Kayser-berlin

1. část

3. část

 

Text Marcela von Kayser Foto Michaela Džurná

12. 11. 2019