Berlínská Zeď a Žebřík — 3. část

Vyprávění pamětníků jsou pro mě často nepředstavitelné historky: třeba právě ta o žebřících, kterými lidi u Zdi na západní straně pozorovali nebožáky z Východu, kteří se na rozdíl od nich nemohli ke Zdi přiblížit.

Bílé kříže na Sprévě a East Side Gallery

Dopady rozdělení metropole jsou ve městě dodnes patrné. Berlín má jako dědictví této pohnuté historie tři centra města: centrum západního Berlína, východního a pak nové centrum, které tvoří moderní budovy jako je kancléřství a prosklené designové stavby přilehlé ke Spolkovému sněmu. Právě v těchto místech kdysi Zeď přeťala město a po jejím pádu tu vzniklo původně prázdné „území nikoho“, kde se začalo mohutně stavět. Nové čtvrti tu rostou dodnes a v jedné z nich teď bydlíme. Moc ráda se tu třeba procházím v místech podél Sprévy. Dnes je to živoucí oblast plná lidí a turistů. Lidské tragédie spojené s (ne)dávnou historií tu připomíná mé první zvolené místo: památník „Weisse Kreuze“ (Bílé kříže). Kříže symbolizují zmařené životy lidí, kteří zemřeli, když se snažili dostat z Východu na Západ. Neexistuje jednotná statistika, kolik lidí zemřelo při pokusu překonat Zeď. Historici se však nejčastěji shodují na čísle 245. Tolik lidí položilo životy při nezdařeném útěku z Východu. Několik z nich utonulo ve Sprévě a právě jim je zasvěcený památník Weisse Kreuze. Každý z křížů symbolizuje jeden zmařený život, na každém je uvedené jméno a datum smrti. Je zajímavé pátrat po příbězích těchto lidí.

bile-krize-berlinska-zed
bile-krize-berlinska-zed-spreva
bile-krize-berlinska-zed-spreva-2

Jeden kříž patří třeba vůbec první oběti pokusu o útěk z Východu na Západ: Udo Düllick se snažil přeplavat za bratrem. Utopil se v řece 5. října 1961. Další z křížů nese jméno Marienetta Jirkowsky. Teprve 18letá Němka plánovala útěk s přítelem 22.11.1980. Pohraničníci na ni vypálili do vody v noci neuvěřitelných 27 střel. Jako zázrakem ještě do rána žila, zemřela po operaci v nemocnici následující den. Její rodiče ztratili jediného potomka jen proto, že jejich dcera nechtěla žít v NDR.

Nedivím se, že Berlíňani se do bourání Zdi pustili ve velkém a nezbylo z ní v metropoli téměř nic. Ze 165 kilometrů dlouhé stavby se zachoval jediný větší celistvý kus dlouhý 1,3 kilometru: známá East Side Gallery. Tuhle část Zdi pomalovalo 100 různých umělců výjevy souvisejícími s její historií. Většina si asi vybaví část s trabantem, který ji proráží. Proslulá je i přemalovaná fotografie s vyobrazeným polibkem Leonida Brežněva a Ericha Honeckera. Oba soudruhy a jejich vroucí objetí provází německý nápis: „Bože, pomoz mi prosím přežít tento smrtící polibek“.

east-side-gallery-berlinska-zed
berlinska-zed-polibek

Kolem East Side Gallery se hemží davy turistů a mládeže, často si tu lidi fotí populární selfíčka. Mnozí nemají ani tušení, jak vzácná je svoboda, kterou teď mají. A že kvůli ní kdysi lidi neváhali riskovat své životy. Jsem moc ráda, že jsem tohle nezažila, a že pro mé děti toto bude jednou ještě méně pochopitelné než pro mě.

east-side-gallery-berlinska-zed-3
east-side-gallery-berlinska-zed-2

Veronika Jonášová

Novinářka, která prožila v Berlíně tři roky a město si oblíbila natolik, že se tam neváhala odstěhovat ani po druhé letos v srpnu. O Berlínu napsala dvě knížky: Berlíňanka a Příběh Berlín (společně s manželem). Pracovala jako moderátorka televizního zpravodajství, aktuálně je na volné noze.

veronika-jonasova-berlinska-zed

1. část

2. část

Text Veronika Jonášová Foto Michaela Džurná

13. 11. 2019