Cestou kytarového virtuosa

V roce 1945 ho přivezli jako miminko do Prahy na tanku sovětští vojáci, jeho matku, důstojnici Rudé armády, odveleli bez možnosti návratu na Ukrajinu. Vychovali ho a adoptovali čeští manželé Rakovi. Štěpán Rak pak vyrůstal od roku 1946 v rodinném domě v Radotíně. S láskou a vřelými pocity vzpomíná na své dětství, které označuje za nádherné.

Tak začíná cesta a příběh světového kytarového virtuosa, hudebního skladatele a pedagoga Štěpána Raka, který hrál a koncertoval po celém světě. Říká, že: „Není správné ani špatné cesty… je jenom cesta, vše ostatní je bloudění. A ty jsi po cestě přišel, tak jdi po ní dál, neustále hledej nový obzor a za ním další a další cestu…“

Tvorba Štěpána Raka je v kytarovém prostředí naprosto nezastupitelná. Je svérázná a má svůj charakter. Nejenom u nás, ale i v zahraničí je naprosto ojedinělá. Vymyká se tvorbě dalších běžných skladatelů současnosti.

Mimo koncertování také vyučuje na Hudební akademii múzických umění v Praze. Jeho velkým koníčkem je astrologie a velmi rád fotografuje. Absolvoval studium hry na kytaru a studium skladby na pražské konzervatoři pod vedením Štěpána Urbana a Zdeňka Hůly. Na studia navázal na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1982 zakládá obor kytara na HAMU. V roce 2000 je pak jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary v České republice.

Již téměř třicet let velmi úzce spolupracuje s Alfrédem Strejčkem. Společně jsou držiteli ceny UNESCO za melodram nesoucí název Vivat Comenius. Toto dílo se těší veliké oblibě, o čemž svědčí množství navštívených zemí a kontinentů, ve kterých s tímto pořadem společně vystoupili. Celý pořad je v českém znění, ale pro veliký zájem ze strany interpretů o rozšíření Komenského myšlenek takřka do celého světa byly vytvořeny také verze v němčině, angličtině, španělštině, italštině, ale i v latinském jazyce. Mají spolu za sebou třiadvacet celovečerních programů. Mimo jiné právě koncerty dotýkající se odkazu Komenského, Husa, Karla IV., ale také Tomáše Bati nebo Jaroslava Foglara, projekt Hovory s TGM a další.

Na konci našeho setkání nostalgicky zavzpomíná. „Je zajímavé, co všechno si člověk pamatuje z těch třiasedmdesáti let. Kolik z toho všeho si pamatuje přesně. Místa, zážitky, okamžiky štěstí, velké průšvihy. Kolik mi zůstalo věrných přátel, kdo tím sítem prošel a kdo zůstal. Nejvíc je zdraví. Jak psychické, tak fyzické. Každý den děkuju. Za všechno. Že mám poblíž lidi, kteří mě milují, a já je. To nejvíc, co můžu mít a přát si, je Tady a Teď. A čím víc je to Tady a Teď obyčejnější a normálnější, tím je to cennější. Jsem vděčný za to, že si můžu uvědomovat vzácnost všednosti. S pokorou si uvědomit, co všechno se může stát během jedné sekundy, kdy se váš život může naprosto změnit, může se obrátit vzhůru nohama, můžete vše ztratit. A proto milujte svůj život, milujte každou jeho vteřinu a minutu a nehodnoťte, co je lepší nebo horší. Stále se učte, hledejte nové obzory a kdykoli se něco skončí, začněte znovu…“

Foto Karin Zadrick

17. 1. 2020