Co se píše o Praze: včera a dnes

Když si člověk pročítá články o Praze, které se o naší metropoli psaly před koronou a nyní, má pocit, že čte o dvou různých městech, která dělí století. Ještě před pár měsíci články unisono odrážely to, co Pražané skutečně každodenně zažívali, ale nikdo neuměl (nebo nechtěl) najít řešení, jak z této šlamastiky ven.

Praha se dusí. Američané, Japonci a Číňané okupují město a hledají v něm kouzlo staré Evropy. O víkendech je město pronásledováno hlasitými partynávštěvníky z Německa a Anglie. Pražáci nemají kde bydlet, protože byty jsou okupovány klienty Airbnb. Na přecpaném Karlově mostě se musíte probojovávat mezi místními „umělci“ a hudebníky. Turisté jsou voženi po městě s úzkými uličkami drožkami a fakeovými oldtimery. Svézt se? Na ten nápad by žádný Pražák nepřišel. Kýčovité obchody se suvenýry hyzdí město stejně jako nápisy McDonald‘s a Marks&Spencer na krásných secesních fasádách.

Turistický Disneyland. Minulý rok přijelo do Prahy osm milionů turistů. Berlín je třikrát větší, přijelo jich 13 milionů.

Potom přišel virus a vrátil město zpět jeho obyvatelům. Pražané se znovu odváží vyrazit na „svůj“ most, mnozí z nich na něm nebyli už léta. Na ulicích se se objevuje pár Evropanů, ale hlavně čeští turisté. Najednou i o ně začínají mít zájem hotely a turistické restaurace.

Nepochybně je pandemie katastrofou pro cestovní ruch. Hotely jsou prázdné a restaurace dosahují jen zlomku svého obvyklého obratu. K tomu patří i řada lidí, kteří jsou v cestovním sektoru zaměstnáni i nepřímo. Ale Covid donutil Prahu myslet. O cestovním ruchu, který se snad nevrátí do starých kolejí a opět nezačne ničit město, ale zároveň nabídne podle vlastních pravidel prostor těm, kteří chtějí město navštívit. Musí ale skutečně přijít virus, než začneme nad těmito otázkami nahlas uvažovat?

4. 8. 2020