Ecce homo Forman

Radima Kratochvíla nazýval Miloš Forman svým „skorosynem“. Jeho vzpomínky doplněné dosud nepublikovanými fotografiemi a příběhy vyprávěnými přáteli a kolegy daly vzniknout unikátní knize Ecce homo Forman.

Ecce homo Forman

Čím čtenáře vaše kniha může překvapit?

Vším. Jedná se totiž o první pohled na Miloše Formana pohledem jeho blízkých kolegů a přátel. Ti vyprávějí příběhy dosud nevyprávěné, protože každý s ním prožil a užil něco jiného a při jiné příležitosti. Ty příležitosti však vždy byly výjimečné. Texty jsou zároveň doplněny dosud neviděnými fotografiemi převážně ze soukromých archívů. Díky nim ožívá námi milovaný Miloš v nebývalé autenticitě, takže máte jako čtenář dojem, jako byste se s ním sami měli možnost seznámit. A to je myslím hodně vzácné. Jednak proto, že Milošových vrstevníků a pamětníků věkem ubývá, ale i proto, že byl výjimečnou osobností, která může inspirovat kohokoli zkusit to někam dotáhnout, jako se to podařilo jemu. Jak říkal: „Stojí to za to.“

Radim Kratochvíl.

Radim Kratochvíl.

Jaká je vaše první vzpomínka spojená s Milošem Formanem?

Vlastně jeho nepřítomná přítomnost. V době, kdy jsem dospíval, se už u nás v bytě, kde kdysi bydlel, neobjevoval. Ale přesto byl jaksi přítomný. Tajemnými předměty, rozesetými v bytě na různých místech od filmových cen přes knihy české i zahraniční až po osobní věci jako fajfka nebo čepice. To samozřejmě pobízelo mou fantazii a zvědavost ho někdy poznat.

Kolik Formanovi blízkých lidí se stalo součástí?

Koncept knihy je „Miloš Forman pohledem blízkých kolegů a přátel“. Netýká se tedy blízkých ve smyslu rodiny. V tom směru respektuji i Milošův názor, že soukromí každého člověka je jeho soukromou věcí. Ale samozřejmě že díky pohledu mnou oslovených lidí Miloš Forman doslova ožívá ve vší své autenticitě. Více pohledů pak přibližuje jeho osobnost způsobem mozaiky.

Co pro vás při setkávání s ním bylo nejdůležitější a jak byste popsal vztah mezi vámi?

Řekl bych možnost ho sledovat při práci i v soukromí. Možnost
sledovat špičkového profesionála, ale i chytrého člověka s kultivovanými názory při zachování jakési velmi lidské, srozumitelné a mně blízké upřímnosti bez okolků. Vztah mezi námi by se dal charakterizovat tím, jak mě občas nazýval, tedy jako svého „skorosyna“. Domnívám se, že v tom případě si mohu dovolit ho nazývat svým „skorootcem“. 

Čím bylo typické to místo, které si v USA vytvořil pro život?

Tím, jak připomínalo český venkov. Možná proto se tam usadil a bylo mu tam potom „jako doma“. Za komunismu asi i líp než doma. A posléze tam opravdu zdomácněl.

Mám pocit, že žil v podstatě skromně. Bez čeho by se neobešel, a co naopak vůbec neřešil?

Žil v podstatě skromně, protože pocházel z prostých poměrů a jako sirotek si musel vše sám vydobýt. A to ho naučilo jednak schopnosti přežít i za těžkých podmínek, což souviselo s jeho samostatností. Myslím tedy, že by se vlastně byl schopen obejít bez čehokoli, ale samozřejmě že jako člověk, který získal díky svému výjimečnému výkonu slávu i bohatství, si je taky uměl užít. Například v dobrém jídle a pití nebo pohodlném bydlení.

Radim Kratochvíl

Absolvent katedry filmových studií a katedry sinologie FFUK. Překládá čínské filmy a nedávno dokončil svůj filmový projekt Deadtown aneb cesta tam a zase zpátky, dokument o Divadle bratří Formanů. 

30. 5. 2020