Ikonoklasmus doby: Dejvická (Stanice linky A, která prošla nejrozsáhlejší tematickou změnou po pádu totalitního režimu)

Stanice Dejvická, která leží pod úrovní Vítězného náměstí a Evropské ulice v Dejvicích byla v původním úseku až do roku 2015 konečnou stanicí linky A v tomto směru, a jako stanice koncová má také jiný koncept a podobu než stanice typické pro nejstarší stavební úsek.

Glazované keramické tvarovky jsou atypickými obklady na původní lince A.

V této stanici také 12. srpna 1978 v dopoledních hodinách zahájil přestřižením pásky provoz Linky A tehdejší generální tajemník komunistické vlády Gustav Husák. Tehdy se konečná jmenovala Leninova, po lokálním pojmenování ulice (dnešní Evropské) a samozřejmě po přední postavě komunistického teoretismu. Pojmenování vzalo za své společně s poměrně masivní a obsahově explicitně politickou dekorací stanice v devadesátých letech.

Pamětní deska.

Atypické členění stanice v návrhu architekta Josefa Kalese vychází z konceptu koncové stanice, a tak jednolodní, hloubená stanice tzv. založená v jámě vyvolává dojem velké haly, která už možná dopředu dává tušit původní spojení Dejvic s pražským Letištěm (Dnes Letištěm Václava Havla, dříve Ruzyně). K propojení letiště s linkou A vznikly v průběhu let různé studie, z nichž se nejreálnější jevila ta, která trasu vedla přes Červený Vrch, Veleslavín a Motol a dále přes Bílou Horu až na letiště.

Pohled do interiéru jednolodní stanice Dejvická.

Statutu konečné stanice nakonec Dejvickou zbavil až rok 2015, ve kterém se otevřel z části nejnovější úsek V.A – Dejvická – Nemocnice Motol o délce 6,1 km. Mezi Dejvickou a následující stanicí Bořislavka se také nachází obslužná stanice Kanadská, kterou používá dopravní podnik jako skladiště technologických zařízení pro provoz nejnovější části linky.

Rozlehlý vestibul byl i dříve hojně využíván pro vybavenost obchody a službami.

Samotný interiér stanice vymykající se konceptu nejstarší linky rozděluje veprostřed pouze dnes prázdná kabina pro dozorčího obložená tmavým mramorem. Obklad stěn nástupiště tvoří keramické tvarovky Hurdis, glazované na různé odstíny teplých barev dle návrhu Karla Velického a Jindřicha Daniela. 

V. Zdrubecký, M. Míšek „reliéf Lenina“ původní podoba.

Dnešní podoba zakrytého reliéfu Lenina.

Stanice byla původně značně umělecky pojata. Ústředním motivem výzdoby a uměleckých děl byla již zmíněná postava Vladimíra Iljiče Lenina – bronzový reliéf jeho hlavy s textem sovětského básníka Vladimíra Majakovského z dílny Vendelína Zdrůbeckého a Milana Míšeka se nacházel v západním vestibulu – dnes je zakryt reklamou. Podobný osud se nevyhnul ani ostatním dílům – skleněná reliéfní stěna vyobrazující rudý prapor ve východním vestibulu byla zakryta rovnou celou prodejnou. Mozaiky Martina Sladkého – Plameny revoluceDynamika revoluce se ve stanici dochovaly dodnes, obě jsou však součástí komerčního prostoru.

Martin Sladký „Plameny revoluce“ – dobová fotografie.

Místo původní mozaiky Martina Sladkého „Plameny revoluce“.

Dejvická je tak stanice linky A, která po roce 1989 prošla nejrozsáhlejší esteticko-ideologickou proměnou.

Další díly seriálu pražském metru najdete tady.

25. 10. 2020