Jak vznikla Křídla pro Coldplay?

„Všechno byla jedna velká náhoda, která mně umožnila splnit si sen,“ říká Peter Hirjak, režisér celovečerního filmu o spolupráci české umělkyně Míly Fürstové s fenomenální kapelou Coldplay, který má premiéru 02.02.2020 v pražském Rudolfinu.

Na základě čeho vznikl nápad natočit dokument Křídla pro Coldplay?
Všechno odstartovalo v roce 2015, kdy měla Míla svoji první českou výstavu v galerii MIRO. Tam jsem objevil její tvorbu a vůbec celý její příběh. Do té doby jsem Coldplay příliš neznal. To, jak jsou zásadní jsem zjistil až na základě Míliny výstavy v Praze. (Míla pro Coldplay vytvořila vizuální podobu desky Ghost Stories, pozn.red.). Oslovilo mě to zejména díky tomu, že „holčička“ z Vysočiny to dopracovala tak daleko. Ten kontrast a samozřejmě její unikátní tvorba mě doslova zaujaly. Jde o umělkyni, která vytváří mnohovrstevnaté grafické obrazy – jak figurálního, tak příběhového charakteru – ve kterých kombinuje mnoho technik.

Pro galerii MIRO jsem totiž spolupracoval na vytváření koncepcí různých výstav. A v létě 2015 mě požádali o vytvoření koncepce i Míliny výstavy. Pamatuji si to přesně. Byla krásná slunečná červnová neděle, jedenáct dopoledne a já jsem jel do kostela sv. Rocha, kde má galerie výstavní prostor, místo toho abych se se vydal například někam k řece, na procházku. Byl jsem z toho trochu otrávený, netuše, jak mi to změní život.

Jak se Míle líbila vaše koncepce výstavy?
Míla přiletěla do Prahy. Byl večer a galerista ji zavřel oči, zhasl světla a odvedl ji doprostřed magického kostelního výstavního prostoru galerie. Rozsvítil, Míla otevřela oči a v těch se ji objevily slzy radosti.

Co bylo dál?
Šli jsme spolu na oběd, ale to už jsem měl v hlavě nápad udělat krátký dokument o její spolupráci s Coldplay. Zhruba tak na dvacet minut. Ale to jsem tehdy vůbec netušil, kam se to celé nakonec vyvine.

Jak dlouho trvala ta doba od nápadu, přes scénář až k samotné realizaci?
Moc nepracuji formou scénáře, vytyčím si kostru – základní body – a začínám točit materiál. Ten na sebe pak nechám působit, což začíná otevírat možnosti, kam s tím dál. V tomto případě mi velmi rychle došlo, že to nakonec bude mnohem větší projekt, než jsme si mysleli.

Co to všechno obnášelo?
Nejdříve jsem začal s pracovním natáčením, čili takovými obhlídkami s kamerou v ruce, jako když si malíř dělá první skici k obrazu tužkou. Sám jsem vlastně nevěděl, co všechno na mne „vyskočí“. Míla mi na začátku spoustu věcí neřekla či zapomněla říct. Asi je nepokládala za důležité. Ale pro mne jako pro filmaře byli důležité – jsou to střípky, ze kterých tvoří a skládá do mozaiky a čím více jich je, tím je to pro něj sice náročnější, ale výsledek je o to hlubší. Naštěstí jsem ty střípky začal postupně objevovat.

Například?
Například, že na přebalu desky Ghost Stories Míla s Coldplay pracovala celé dva roky. To mi přišlo šílené, ale obdivuhodné zároveň. Oba jsou to totiž perfekcionisté. Navíc se ta deska zcela vymykala od všech ostatních. Z velké části totiž šlo o takovou osobní zpověď frontmana kapely Chrise Martina po rozchodu s Gwyneth Paltrow. Chris měl původně ohledně přebalu desky úplně jinou představu a Míla se do toho ze začátku nedokázala dostat. Potom ale Chris uviděl jedno její starší dílo a tam se to zlomilo. Víc ale nebudu prozrazovat, protože to uvidíte ve filmu.

Navíc minimálně jedna skladba (A Sky Full of Stars) na desce vznikla jako inspirace její grafikou. Po vydání alba A Head full of Dreams začalo jejich dosud největší světové turné a zároveň třetí největší hudební turné v historii lidstva, kde se promítaly i vizualizace Míliných děl vytvořených k písním z alba Ghost Stories.

Natáčel jste tedy i během tohoto turné?
Podařilo se nám natáčet ve Wembley, v londýnském studiu či na koncertě a v backstage v Buenos Aires.

Kolik lidí na dokumentu pracovalo?
Od svého velkého učitele, legendy českého dokumentu Jana Špáty jsem se naučil způsob práce, při kterém je režisér i kameramanem a při realizaci tohoto dokumentu se tento postup náramně osvědčil. Jinak by to ani nešlo. Plánovat natáčení s Coldplay, hlavně s Chrisem s větším štábem by bylo nereálné, a hlavně samotná látka, její určitá intimita a subtilnost si a tento přístup řekla. Ale samozřejmě bez dalších lidí bych to nezvládl. Na realizaci se podílel vesměs mezinárodní tým lidí.

Jak dlouho trvalo samotné natáčení?
První klapka padla na podzim roku 2015 a poslední v létě 2018.

Došlo během natáčení k nějaké krizi?
Režisérsko-kameramansky ani ne, ale měl jsem několik krizí jako producent. Samozřejmě ve smyslu finančním.

Co bylo nejtěžší natočit a co se naopak točilo „samo“?
Nejnáročnější byly rozhovory s Chrisem Martinem a Philem Harveym – uměleckým ředitelem Coldplay a nejlepším kamarádem Chrise, který nedává rozhovory, ale Míla jej přemluvila. Máte totiž jen jednu šanci a buď to sedne nebo ne. Naštěstí se to podařilo. Opět jsem si na tom uvědomil perfekcionismus Chrise, který byl skvěle připravený. Během rozhovoru si sedl ke svému učiteli na klavír a řekl krásnou větu… Ale nebudu vám ji prozrazovat, ta je ve filmu, tak ať se máte nač těšit.

Jaký je Chris?
Profík, který je vždy připravený, ale nemůžete s ním nic plánovat. To, jak se věci vyvinou záleží na detailech. Chris je neuvěřitelně citlivý člověk a vlastně díky tomu tvoří tak fantastické písně a projekty. Stojí za tím neskutečná dřina, která není navenek vůbec vidět. Je to tak obrovská práce a příprava na to, aby vše ve finále vypadalo co nejpřirozeněji a co nejvíc spontánně. Za vším stojí myšlenka, každý detail má svůj význam. Je to dřina, hledání, nejistota a zase dřina… A s tím souvisí také určitá pokora, kterou Coldplay rozhodně mají.

Jak se Míle změnil život po spolupráci s Coldplay?
To uvidíte ve filmu, ale samozřejmě klíčově!

A změnil dokument život vám?
Vždycky jsem si přál natočit celovečerní film. Dělal jsem hodně filmů o filmu, ale mít podnět a odvahu udělat rozhodný krok k celovečernímu filmu jsem do té doby nedokázal. Je to o odvaze, víře a risku a celé je to krok do neznáma. A já ho nakonec zvládl. Takže ano.

Kdy a kde film uvidíme?
2. února je premiéra v Dvořákově síni Rudolfina, které se zúčastní i Míla. Bude tam unikátní atmosféra, protože Rudolfinum je místem hudby i výtvarného umění zároveň, takže ideální pro naše téma. Lístky můžete stále sehnat na portálu GoOut. Poté film pravděpodobně půjde formou tour po České republice, přičemž by se začalo v Hradci Králové, kde Míla vyrůstala, a pokračovalo by se přes další větší města, která jsou ve většině případů spojena s filmem. Například Karlovy Vary, Plzeň, Písek, Jihlava, Brno, Uherské Hradiště, Zlín, Ostrava a zakončit bych to chtěl buď opět v Rudolfinu či v Kongresovém centru. Totéž mám v plánu i v rámci světa – zkusit kopírovat města, kde měli Coldplay při turné k desce A Head full of Dreams koncerty.

Co plánujete dál?
Paralelně vzniká kniha z nepoužitých rozhovorů a natáčení se stejnojmenným názvem, kde budou i QR kódy s odkazy na videa, která se do filmu nevešla či ve formě bonusů. A potom ještě jedna další kniha, která je takovou mojí osobní zpovědí týkající se natáčení. Během těch čtyřech let se mi totiž udála řada „polozázraků“ až zázraků. Například, když se rozestoupil magický les Bukovec u Hořepníka, kde se Míla narodila, když jsme začali natáčet. Stromy byly původně kompletně ponořené do husté mlhy a když jsme spustili klapku rozestoupilo se nebe a slunce nám poskytlo ideální záběry. Skončili jsme a slunce se opět utopilo v šedi. Nebo se mi stalo, že karta, na které jsem měl klíčové natáčení s Chrisem, mi vypadla z kapsy na hektické ranní přelidněné ulici v centru Buenos Aires. Ale najednou mi nějaká cizí holka, která šla za mnou, poklepala na rameno a podala mi ji. A takových zázračných situací bylo mnoho. Bude se pravděpodobně jmenovat Andělé milují křídla.

Lísky na premiéru ZDE
Trailer k filmu ZDE
Více o filmu ZDE
Další související článek ZDE

11. 1. 2020