„Kdo není schopný uživit svého hospodského, ten nemusí žít v Berlíně“ — Kneipen v Berlíně

Henne-Kreuzberg-berlinske-hospody

Již za císaře pána se tradovalo přísloví: „Kdo není schopný uživit svého hospodského, ten nemusí žít v Berlíně.“ Berlín byl znám jako město 100 pivovarů, destilérek prý bylo třikrát více. Berliner Kneipe — Berlínská hospoda — to byl synonym nezaměnitelného životního stylu, zde se manifestovala chuť piva, vůně tabáku a „filozofické“ rozhovory tak, jak nikde jinde v Berlíně. Tento duch přežil, ale mnohé hospody ne.

Po 2. světové válce zmizely nejen hospody, ale i pivní paláce, postupně padly i destilérky a pivovary. Druhá rána přišla po roce 1989. Z ještě zbývajících hospod se staly kluby, do starých barů se nastěhovaly shishabary. Místo sladu začala být žádána caipirinha a tequilla. 10 let později nepřišel den, aby tisk nehlásil „pohřbení“ další hospody. Mnohé z hospod jsou dnes už jen legendou, ale přesto pár jich přežilo. My jsme se vydali na cestu do minulosti. Protože, jak bude tato více než staletá berlínská kultura vypadat za pár let, skutečně nikdo neví. Gentrifikace neklepe, ale bouchá na dveře.

Diener Tattarsall, Charlottenburg

Who is Who berlínských bohémů. V trojúhelníku tří nejdůležitějších divadel se diskutuje, chválí a kritizuje, tady leží fanoušci svým idolům u nohou, ti se za to sem tam poperou. Oblíbené místo kdysi i Lex Barkera, Harry Belafonte či Helmuta Newtona. Nezměněný rustikální interiér ještě z dob císaře. Hudba hraje víc než hlasitě.

berlinske-hospody-Diener-Tattarsall

Wendel, Charlottenburg

Snad první hospoda, kterou jsem v Berlíně navštívila. Bydlela jsem nedaleko a na jejich štamgasty jsem se nemohla vynadívat.  Vypadali jak ten stoletý interiér. Není divu, schází se zde také nejstarší skupina spolužáků — již oslavili šedesáté setkání. Vzali s sebou i jednoho učitele… byl starší než ten interiér.

wendel-berlinske-hospody

Hoeck, Charlottenburg

Nejstarší kneipe v Charlottenburgu. Tady se setkávají lidé z okolí i turisté, studenti i operní zpěváci z nedaleké Opery. Kulinářské nebe obohacují domácí jelítka, která byla ve Francii oficiálně ohodnocena jako nejlepší v Evropě.

Hoeck-Charlottenburg-berlinske-hospody-2
Hoeck-Charlottenburg-berlinske-hospody
Hoeck-Charlottenburg-berlinske-hospody-3

Leydicke, Schöneberg

Z likérky se stal gastronomický mýtus, který je již léta povinným programem školních zájezdů. Stěny již 130 let neviděly ani barvu ani štětec, více autenticity už ani možné není.

leydicke-berlinske-hospody

Henne, Kreuzberg

Ještě před pádem Zdi patřila tato hospoda, přímo u Berlínské Zdi, k našim nejoblíbenějším. Zajít si do Henne na pečené kuře se zelným salátem je zážitek, který osloví všechny lidské smysly. V roce 1963 si zde pochutnával i John F. Kennedy, poté, co prohlásil jeho nejznámější větu — Ich bin ein Berliner. Bez objednávky nemáte šanci ani dnes, i když bohužel Henne už je snad ve všech průvodcích. Ale pravda, na to kuře nikdy nezapomenete.

Henne-Kreuzberg-kure
Henne-Kreuzberg-berlinske-hospody

Yorkschlösschen, Kreuzberg

Kreuzbergská instituce je dnes setkávacím místem milovníků blues, funky a jazzu, livemusik na vysoké úrovni. Příjemné, pohodlné, k tomu posezení v pivní zahradě.

Yorkschlösschen-kreuzberg-berlinske-hospody
Yorkschlösschen-kreuzberg-berlinske-hospody-2

Zur Letzten Instanz, Mitte

S téměř 400 lety nejstarší restaurace ve městě se nachází nedaleko Zemského soudu. Od pádu Zdi oblíbené místo politiků a státních hostů. Ne, proto tam nemusíte, ale hospoda je v úplném centru města a aspoň nahlédnout stojí určitě za to.

Zur-Letzten-Instanz-Mitte-berlinske-hospody-3
Zur-Letzten-Instanz-Mitte-berlinske-hospody-2
Zur-Letzten-Instanz-Mitte-berlinske-hospody

Text Danuše Siering

27. 9. 2019