Minutové projekty, které změní váš život

Minuta je dostatek času na to, abyste získali zpětnou vazbu a zjistili slabiny ve svém mluveném projevu. Čím více těch minut bude, tím budete lepším řečníkem.

Se zakladatelem projektu Minutový řečník Petrem Krejčím jsme si povídali mnohem déle než pár minut, nakonec z toho bylo skoro dvouhodinové povídání. Povídali bychom dále, ale Petr měl lekci Bachaty, které se teď věnuje a k tomu se učí i salsu. Na mou otázku, proč se pustil do tance mi řekl „Tančit jsem nikdy moc neuměl a jakmile něco neumím, tak se to chci naučit. Tanec je i společenský a díky němu jsem se poznal se skvělými lidmi.“ Jeho životní cesta se odehrává v podobném duchu, kdy, jakmile se před Petrem objeví něco, co mu nejde, nebo to neumí, s elánem a pozitivním odhodláním se do toho pustí a setrvá, dokud se to nenaučí.

Petr Krejčí.

To byl taky jeden z důvodů, proč jeho cesta vedla k založení projektu Minutový řečník, který je nejenom úspěšný, ale především efektivní a zábavný. Mnozí by si možná mysleli, že podobný projekt bude zakládat někdo, kdo se přímo vyžívá v prezentování a je to jeho celoživotní koníček, ale opak je pravdou. Pro Petra to byla jistá forma traumatu už od dětství, nebylo mu příjemné mluvit před kamarády, rodinou natož pak před cizími lidmi. K tomu se navíc potýkal s ráčkováním, a to mu na sebevědomí při mluveném projevu moc nepřidalo. Až v dospělosti, kdy začal vznikat větší tlak od firem na četnost Petrových přednášek o marketingu a networkingu, se rozhodl se svou výslovností něco udělat a pod vedením zkušené logopedky napravil hlavní nedostatky.

Pojďme ale zpět na gymnázium, kde si Petr všiml, že podobně na tom jsou s projevem i další spolužáci a jakékoliv zkoušení je pro ně noční můra. Ne kvůli tomu, že by danou látku neuměli, ale stresovali je pohledy spolužáků a jistá forma trapnosti, kdy stojíte před celou třídou a něco říkáte. Každý z nás projevuje nervozitu jinak, někdo chodí pořád sem a tam, jiní zase divoce hází rukama, někdo si pomáhá opakujícími se slovy vlastně, prostě, jakoby nebo to nešťastné dlouhé éééé mezi větami. Petr na tyto doby vzpomíná s odstupem času jako na nutnou cestu, kterou si musel projít, ale skrze projekt Minutový řečník chtěl těchto traumat ušetřit ostatní. Petr bojoval se silnou trémou a někdy si dokonce na pár hodin předtím vlezl do postele, aby se uklidnil. Bohužel, nebo možná bohudík, se Petr potkal s hercem a komikem Danielem Čechem a ten mu dal klíčovou zpětnou vazbu. To Petra motivovalo k tomu, aby na svých prezentačních dovednostech začal pracovat a pokusil se zbavit trémy a nervozity.

Minutový řečník ale není první projekt, do kterého se Petr pustil, vše začalo trochu jinak, můžeme říci – za vším hledej ženu. Petr chtěl lidem pomoci se seznamováním a založil projekt Minutové rande, kdy se v příjemném prostředí kavárny sejdete s dalšími lidmi a za pomoci moderátora se během večera společně seznamujete.

Na to navázal ještě jedním projektem opět nesoucím jméno související s 60 vteřinami, a to Minutový networking. Cílem tohoto projektu bylo propojit lidi z různých byznysových odvětví, a právě zde si Petr všiml, že ne všichni účastníci jsou si jisti v projevu, a tak se zrodila myšlenka jim s tímto pomoci skrze školení a vznikl projekt Minutový řečník.

Mě osobně to, co Petr dělá velmi zaujalo hned z mnoha důvodů a vím, že nejsem jediná. Ohlasy na kurzy a veškeré akce uspořádané Petrem a jeho týmem jsou vždy perfektní, člověk si odnese přesně to, co potřebuje, a navíc potká skvělou partu lidí.

Rozhovor s Petrem mě motivoval natolik, že jsem se před pár dny také kurzu Minutový řečník zúčastnila a mohu jen potvrdit, co opěvují účastníci předešlých kurzů. Sešlo se nás celkem 6, každého přivádělo něco jiného, ale všechny nás spojovala touha se zdokonalit v prezentování. Po prvním cvičení jsem si uvědomila, že je pro mě mnohem jednodušší mluvit před lidmi které neznám, nespojuje mě s nimi žádná předešlá zkušenost, nevím, co si o mě myslí a nemohu si tak v hlavě vytvářet katastrofální scénáře, jaká to bude hrůza. Všichni jsme byli na jedné lodi, navzájem jsme se podporovali, dávaly si relevantní a upřímnou zpětnou vazbu a při jednom cvičení jsem se zasmála tak, jak už dlouho ne. Po kurzu jsem odcházela s osobním to do listem, na co si mám dát při prezentování pozor, v čem jsou mé silné a slabé stránky a dodalo mi to odvahu, že se nemám čeho bát.

Ne nadarmo mají v mottu heslo, že kamarádi tě na chyby neupozorní. Já bych k tomu dodala, že kolegové a většina šéfů taky ne. Už teď přemýšlím nad dalším kurzem a jsem zvědavá, jaký bude příští Petrův projekt:
Minutový ………………?

S instruktorem Davidem Přibylem.

7. 9. 2020