Naší krajinou: Šumava, část III.

Naší další zastávkou bylo malé pošumavské městečko Velhartice, které si dodnes zachovalo působivou atmosféru. Jeho dominantou je hrad na návrší uprostřed zalesněných vrchů, který se největšího rozkvětu dočkal za Buška staršího a jeho syna Buška mladšího z Velhartic, oblíbených a věrných komorníků krále a císaře Karla IV.

Podobně jako jiná sídla i hrad Velhartice má starší středověkou a novější, pozdně renesanční část. V hradních areálech střední Evropy nemá obdoby velký kamenný most, který propojoval gotický palác s obytnou obrannou věží Putnou. Impozantní stavba se čtyřmi lomenými oblouky na mohutných válcovitých pilířích je 32 metrů dlouhá a 10 metrů vysoká, navíc se stavbami na bocích ji spojují jen padací můstky. Chcete-li se sem podívat, vyberte si v nabídce prohlídkový okruh Gotický hrad.

Černá magie

Jižně od Velhartic leží hřbitov s gotickým kostelem sv. Maří Magdalény z roku 1373, obestřený pověstí. Je prý nevhodný k pouhé návštěvě, natož k delšímu pobytu. Proč se nemá chodit na místní hřbitůvek, věděl už Karel Jaromír Erben, který se zde nechal inspirovat k sepsání balady Svatební košile.

Jako by tu bylo přítomno něco zneklidňujícího, ne-li rovnou zlého. Něco, co tu přetrvává z minulosti; něco, čím je vinen člověk.

Psychotronici před návštěvou hřbitova důrazně varují. I místní sem neradi chodí, ač zde mají pohřbené své blízké. Ženy prý v kostele při mši omdlévají a vůbec se zde lidé cítí divně.

Podle publicisty Ing. Pavla Kozáka proběhl kdysi v jihovýchodní části velhartického hřbitova jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Tento obřad byl podle všeho úspěšný a stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila, tu zůstávají dodnes. Podle jedné z místních pověstí unesli satanisté z nedalekého dvorce krásnou pannu a obětovali ji při svém rituálu.

Na různé podivné síly citliví lidé říkají, že dodnes se dá dokonce vystopovat místo, kde umrlec přenesl svou milou přes hřbitovní zeď. I tady prý dodnes zbylo něco zlého z té děsivé noci a třešeň, která tu dlouho poté vyrostla, to zkroutilo do tvaru odporné smrtelné křeče. Mrtvý pahýl tohoto žalostně zmučeného stromu tu vně hřbitovní zdi, jižně od vstupní brány, stojí dodnes.

Skvrny připomínají dívčí tvář

Jako by to nestačilo, skrývá Velhartický hřbitov ještě jednu zvláštnost. Ze zděného štítu kostela sv. Máří Magdaleny již odedávna shlíží na příchozí několik tmavých skvrn, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Vystoupí zvolna ale nezadržitelně z bílé barvy štítu, jako by chtěly něco naléhavého sdělit. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jíní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula.

Ve Velharticích můžete navštívit řezbářskou dílnu a obchod známého šumavského řezbáře Karla Tittla, kde je k vidění Velhartický betlém; v Muzeu Šumavy v Sušici je vystaven Tittlův Sušický mechanický betlém. V letních měsících se můžete koupat v rekreačním rybníku Bušek, v zimě je k dispozici lyžařský areál Veselice. Malebným údolím Ostružné pod hradem prochází naučná stezka Velhartice; končí u chaty, kterou si tu v roce 1938 nechal postavit Jan Werich.

Po návštěvě Velhartic jsme se vydali směrem k šumavskému letovisku Srní a za poznáním starého poutního místa Hauswaldské kaple.

Je to asi hodinový nenáročný výlet (cca 6 km). Trasa vede podél 200 let starého Vchynicko-Tetovského kanálu, převážně lesem po zpevněné cestě jen s malým převýšením.

Místo Hauswaldské kaple je opředeno mnoha legendami. V písemných pramenech je popsáno bezpočet zázraků, které se na tomto místě udály. Aby lidé dokázali svůj vděk tomuto zázračnému místu i možnosti věřit, postavili v roce 1820 první kapli a začali se zde sloužit poutní mše. V roce 1860 byla postavena větší kaple, která však měla špatnou pevnost a stabilitu. Třetí kaple byla postavena v roce 1902. V roce 1958 při vznikajícím vojenském prostoru byla tato Hauswaldská kaple podminována, odstřelena a úplně zničena. Jako zázrakem se přes silný výbuch zachránila soška Panny Marie Lurdské, která je dodnes jako relikvie uchovaná v srnském kostele. Je jistě na místě se zeptat, proč se právě zde událo tolik zázraků a proč zasvěcení k Panence Marii Lurdské? Celý prostor má pozitivní vyzařování energie. V blízkosti božích muk je nejsilnější energetické místo.

Toto místo na Šumavě se považuje za malé Lurdy. Dnes jsou na vyznačené cestě zvýrazněny půdorysy původních staveb – kaplí. K nim je do volného prostoru přivedena voda z pramene, ona zázračná voda, která zde hraje hlavní roli, a to v ručně tesaných vantrokách, které jsou uloženy na 59 bludných kamenech, představujících korálky na růženci. Voda dopadá na poslední kámen – skleněný blok s otiskem spojených dlaní člověka.

5. 9. 2020