#restartpodnikani Očima návrhářek z jižní Moravy

Dvě módní návrhářky, obě z Moravy, obě věrné tradičnímu řemeslu. Obě mají módní značku pod vlastním jménem, cení si kvality, blízkého kontaktu se zákazníky i svých kořenů, které jejich práci ovlivňují. Klára Židková a Zuzana Machorková ukazují, že kvalitní módu není třeba hledat jen v hlavním městě a že rozhodně nezáleží na tom, jakou máte velikost.

portréty modních návrhářek

Klára Židková (vlevo) a Zuzana Machorková (vpravo).

Kláru i Zuzanu zasáhla koronavirová krize stejně jako všechny podnikatele. Výrobu bylo třeba pozměnit a kontakt s klienty a omezit. Ani jedna z návrhářek však nepřestala tvořit, právě naopak. Obě přispěly ve svých komunitách šitím roušek, měly čas na nové nápady a také na uspořádání hodnot a cílů. Kromě řešení krize jsme si povídaly o jejich práci, o Moravě i o klientech a oblíbených materiálech.

Zuzko a Kláro, obě jste z jižní Moravy, kde žijete a pracujete. Jak byste popsaly vaši módu a kdo jsou vaši klienti.

Klára: Já pocházím původně z Olomouce, ale v Brně už nyní žiji třináct let. Módu vidím hodně skrz řemeslo a materiál. Jak já svou práci sama vnímám, tak mám sklony ke klasické krejčovině, možná až určité nostalgii a atavismu. Čímž ale nemám na mysli nějakou snahu o retro nebo napodobování dřívějších ér. Prostě mám ráda dobře ušité věci z kvalitních materiálů, které lidem při správné údržbě mohou sloužit léta. Ráda pracuji s vlnou a těžšími materiály, takže zákazníci často přicházejí s tím, že chtějí navrhnout a ušít například kabát. Moji klienti (zatím) nepocházejí z nějakých aristokratických či nejbohatších vrstev společnosti. Je zajímavé, že většinou jde o lidi z kreativních profesí, kteří jsou sami zvyklí v rámci svého oboru přemýšlet o formě a o obsahu. Často jsou to architekti, grafici, volně tvořící umělci, režiséři, hudebníci, fotografové atd. Šila jsem šaty pro operní divu. Ušít si něco na míru přichází i překvapivě hodně mužů. I když moje kamarádka si ze mě dělala onehdy legraci, že jim vlastně o ten hotový módní výtvor ani tak nejde, že se ode mě chtějí jen nechat změřit.

Foto: Karolína Ketmanová

Zuzana: Žiji a pracuji ve vesničce Bořitov v oblasti Moravského krasu. Můj salon, ateliér a dílna je součástí objektu rodinného domu. Navazuji na tradici a řemeslo mojí maminky, která těsně po revoluci salon zakládala. Během těchto let jsme postupně získávaly stále větší renomé a mohu říci, že v dnešní době má náš salon a značka Zuzana Machorková velmi dobré jméno a rodinnou tradici. Jsem velmi šťastná, že se mi podařilo navázat a posunout hranice naší rodinné firmy. Všechny modely navrhuji, sama vlastnoručně stříhám a v krejčovské dílně švadlenky realizují. Je krásné, že i tímto způsobem podporujeme udržet tradici krejčovského řemesla. Tvořím a navrhuji modely pro individuální zákazníky, všech věkových kategorií, postav, stylů a přání. Jsou to velmi citlivé věci, jak co nejpřesněji vystihnout zákazníka, tak aby se v modelu cítil sám sebou a co nejvíce se podpořila jeho vlastní osobnost. Dále v salonu nabízíme svěží kreativní kolekce modelů dámské, pánské a okrajově i dětské módy. Troufám si říci, že největší odměnou pro mě jsou velmi krásné, často přátelské vztahy, které během realizace modelů vznikají a které trvají stále. Jedna moje zákaznice mi řekla: „Jste lehká jako pírko, tak ráda Vás nosím…“ a tím se řídím stále.

Myslíte, že být módní návrhář na Moravě je těžší než někde jinde, třeba v Praze?

Klára: Být navázán na větší město je zřejmě pro módního návrháře dobré v jakémkoliv státě. Tím, že jsem ale v Praze nikdy soustavně nežila, tak v tomto ohledu nemám srovnání. Pro mne osobně má Brno skvělé tvůrčí podhoubí, místní umělecká a designerská komunita je vzájemně velmi provázaná a myslím, že výsledky její práce mají rozhodně regionální přesah a tím pádem i zákaznický potenciál. I já mívám mnoho práce a zakázek mimo Brno. Nejvíce právě v Praze či rodné Olomouci. Jednorázově i mimo Českou republiku, v Německu či Rakousku. Navíc i kolegové z Prahy častokrát říkají, že vybudovat v České republice fungující módní značku po stránce byznysu není zdaleka tak jednoduché jako v jiných podnikatelských odvětvích. Takže vlastně těžko říct.

Foto: Petr Dokoupil

Zuzana: Zcela určitě jsou jiné možnosti například v Praze než u nás na Moravě. V jednom období mého života jsem měla možnost vyzkoušet a zpětně i porovnat. Osud mě vrátil zpět „domů“ a jsem tomu velmi ráda, protože jsem si v sobě mnohem více uvědomila hodnoty a priority v životě. Když milujete svoji práci, tak Vám je úplně jedno, ve které části světa se nacházíte. Co předáváte a vyzařujete se Vám vrací mnohem více zpět. Nejdůležitější je mít vše srovnané sám v sobě, abyste mohli kráčet ke svému snu. I já letím ke svému snu a jeho kousek může být opět i v Praze.

Jakým způsobem prodáváte, resp. jak vás zákazníci najdou (obchod, online, výstavy)

Klára: Mám v Brně návrhářskou dílnu, kde s klienty řešíme zakázky a kde si mohou vyzkoušet oděvy, které mám aktuálně našité ready-to-wear v konfekčních velikostech. Vnímám, že i u těchto hotových kousků, zvláště těch složitějších, jako jsou kabáty a šaty, je třeba intenzivní poradenský servis z mé strany. Co se týče materiálů, údržby, ale i posouzení, zda oděv správně sedí, či zda je potřeba provést ještě nějaké drobné úpravy. Proto příliš nepracuji na přímém online prodeji. Snažím se pochopitelně udržovat sociální sítě Facebook a Instagram, aby si lidé mohli udělat představu o mé práci a o tom, zda jim vizuálně vyhovuje. Během roku se také vždy zúčastním nějakého designerského trhu v některém z měst, kde se mohu seznámit s novými potenciálními zákazníky. Nárazově bývám oslovena pro účast na módních přehlídkách při různých akcích v Brně. Pokud byste tedy na vašem oděvu chtěli spolupracovat právě se mnou, napište či zavolejte a určitě to vymyslíme. Takže v mé tvorbě probíhá všechno velmi individuálně, osobně, komorně a slow.

Foto: Karolína Ketmanová

Zuzana: Jak už jsem zmínila náš Salon má letitou tradici, svoje jméno, což je ten nejpevnější stavební kámen všeho. Od toho se odvíjí spokojenost našich zákazníků a jejich milá doporučení. Dále prezentujeme naši tvorbu a vše co k ní patří na sociálních sítích, které mají v dnešní době velkou sílu. Postupně je zdokonalujeme a snažíme se svým vlastním přístupem přibližovat naši tvorbu. Mám velmi ráda osobní kontakt mezi námi vzájemně a v dnešní přetechnizované online době je to mnohem vzácnější a pro mě mnohem cennější.

Foto: Veronika Pernicová.

Jaký vliv měla na vaši tvorbu a práci koronová krize? Znamenala nějaké změny?

Klára: Pro mě to znamenalo, že se mi úplně rozházel původní plán a posloupnost nasmlouvaných zakázek, který teď aktuálně termínově se všemi dáváme jakžtakž znovu dohromady. Do dvacátého dubna jsem nesměla přijímat žádné zákazníky. I tak jsem ale chodila pracovat. Pro mne osobně ty byla velká záchrana, že se mohu každý den z domu projít alespoň k sobě do ateliéru a nebýt většinu času zavřená mezi několika stěnami. Podařilo se mi během té doby snad vytvořit základ nové kolekce pro letošní podzim a zimu, na což mi mnohdy mezi zakázkovou prací nezbývá prostor. Několik dní jsem také věnovala dobrovolnickému šití roušek, když umím stříhat a používat šicí stroj. Sama za sebe jsem však z tohoto výrobku nechtěla dělat nový obchodní model. Už jen proto, že mi při jejich šití bylo osobně skutečně úzko.

Foto: Petr Dokoupil

Zuzana: Toto období, které jsme prožívali a stále prožíváme, je velmi zvláštní a dovoluji si říci i zásadní pro naši společnost. Vnímám toto období jako zlomové a jako velké uvědomění pro nás samotné. Myslím si, že každý z nás přehodnotí spoustu věcí a to, co je v našem životě nefunkční, odejde. Vybavuji si velmi intenzivně pondělí, kdy začala velmi rychle opatření, která byla pro nás všechny šokující. Děvčata na dílně byla vyděšená se strachem v očích a já si v tu chvíli uvědomila, že jsem to já, která musí být v k této situaci pevná, rozhodná a optimistická a vytvořit pro ně v salonu pocit stability a bezpečí. Během dvou hodin jsme změnily výrobu, vše šlo stranou a společně jsem začaly vyrábět tak potřebné roušky. Potom se k nám přidala moje maminka a moje děti, ta soudržnost byla úžasná.

Telefon mi zvonil neustále a já měla na sobě velkou tíhu tlaků z okolí, protože roušky byly nedostatkové zboží a já věděla, že jsme za den schopni ušít je určitý počet. Tvořily se mi dlouhé seznamy a já dělila roušky pro každého po kusech s tím, že pro další si mohli přijít až následující dny. Toto byly pro mne ty nejtěžší okamžiky, kdy nebylo v našich silách pomoci všem, kteří beznadějně sháněli roušky. Oslovila jsem i další švadlenky v okolí, které nám pomáhaly šít roušky pro občany naší obce. Po třech týdnech tlaky postupně slábly a my jsme přecházely na naši výrobu, kdy roušky byly a stále jsou její součástí.

Dotkla se vás krize nějak osobně?

Klára: Všichni mí blízcí zůstali naštěstí zdrávi. Doma jsme proto vcelku intenzivně pocítili pouze všechny ty vedlejší aspekty nouzového stavu. Partner je kavárník, proto jsme zejména ze začátku řešili, jakým způsobem znovu naplánovat výdaje domácnosti, když nám oběma ze dne na den skončily všechny příjmy, než se vymyslely nějaké možnosti, jak fungovat v omezeném režimu. Moji rodiče se sestrou bydlí aktuálně v Německu, takže dojem z uzavřených hranic také nebyl dvakrát příjemný. Pro mne osobně bylo oříškem i to, jak k celé situaci přistoupit se zdravým selským rozumem, ale zároveň nebagatelizovat zdravotní rizika.

Zcela jistě si však nouzový stav vynutil, abychom se zastavili, více spali a přemýšleli nad tím, jak hekticky fungujeme, či nad tím, jaký křehký luxus je žít v demokratickém zřízení. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byl člověk takové sebereflexe schopen sám a ne, že ho k tomu donutí až světová pandemie.

Foto: Karolína Ketmanová

Zuzana: Můj salon a dílna i v období krize stále fungovala, i když omezeně a s menším počtem švadlenek, protože některé musely zůstat doma se svými dětmi. Vše, co jsem měla na tento rok naplánované se během chvilky zastavilo a nastalo období klidu, ze kterého vzejde nové stabilnější, a to pravé pro nás. Tak situaci vnímám já. Své vize a cíle stále mám, jen je třeba počkat a vykročit v ten správný čas. Bylo mnoho situací a okamžiků, ve kterých se projevilo moje okolí a já jen pozorovala a stále pozoruji. Vnímám to jako to nejcennější, co mi toto období přineslo a stále přináší. Mohu říci, že jsem prožívala krásné období v přítomnosti mých blízkých a přátel a já si ještě více uvědomila, že jsem opravdu za vše v mém životě vděčná.

Foto: Veronika Pernicová.

Co přejete milovníkům módy? A co přejete sobě?

Klára: Já bych milovníkům módy, ale vlastně i všem a sobě přála asi hlavně dobrý vkus při volbě těch důležitých životních hodnot. Možná, že když se nám postupně podaří nahrazovat tu naši nekonečnou vyhladovělost, mamonářství a honbu za něčím těmi klasickými klišé jako je úcta k přírodě či úcta k bližnímu, i když bydlí na druhé straně zeměkoule, a postupně se naučíme kvantitu nahrazovat kvalitou, tak se nám snad na té planetě bude hospodařit líp. Tak uvidíme. Ambice je to rozhodně nemalá a je otázka, kolik milovníků módy ji ve skutečnosti sdílí.

Zuzana: Milovníkům módy přeji, aby vnímali oděv jako součást vlastní osobnosti, který je může pozitivně provázet na originální cestě vlastním životem. Pro sebe si přeji, abych mohla dál tvořit a aby tato krásná tvorba byla stále součástí mého života a přinášela mi pocity štěstí a radosti.

Kláru Židkovou můžete sledovat na FBIG, Zuzanu Machorkovou na webu, FBIG.

14. 6. 2020