WeTravel — Cesta kolem světa za 300 dnů

V mládí raději cestovat než začít budovat kariéru? Vydat se na cestu kolem světa a nemít v kapse velký peníz? Být s partnerem 10 měsíců a 24 hodin denně spolu? Ne hodně lidí si troufne odpovědět třikrát ANO. Michal Provazník tuto odvahu má. Se svou přítelkyní Dadkou dokončili magisterské studium a rozhodli se vyrazit 24. ledna 2020 na "Cestu kolem světa za 300 dnů". Pro všechny, kteří jsou fandové cestování a také těm, kteří touží se v blízké budoucnosti do exotických krajin vypravit, přineseme v pravidelném nedělním seriálu jejich bezprostřední zážitky a zkušenosti z cest. V neděli začínáme v Brazílii!

Než se vydáte na cestu …

Celou dobu jsem přemýšlel o tom, jak asi bude vypadat několik posledních týdnů, potažmo dnů před cestou. Představoval jsem si to tak, že zařídím pár maličkostí, sbalím malý baťůžek s nejvíce potřebnými věcmi a budu připraven vyrazit. Realita byla ovšem trochu jiná.

Jako úplně první věc, kterou byla potřeba zařídit, byly letenky, které jsme pořizovali více než 3 měsíce předem. Samozřejmě ne všechny, které budeme na rok potřebovat, ale aspoň několik prvních (v našem případě konkrétně pět). Jednak, abychom chytli co nejlepší cenu letenek (podle mého názoru se právě 3 měsíce před odletem pohybují letenky na nejnižších sazbách) a jednak abychom měli alespoň předběžný přehled o tom, co nás v prvních dvou nebo třech týdnech čeká.

Poměrně brzy jsme si pořídili i stan, ve kterém plánujeme spát minimálně 2 měsíce z naší cesty, a proto byl pro nás správný výběr důležitý. Nakonec jsme se rozhodli pro stan značky Pinguin, který je dostatečně velký a pohodlný. Jeho nevýhodou je vyšší hmotnost (přes 3 kg), ale v tomto případě pár gramů dokážu obětovat. K tomu patří samozřejmě i správný výběr karimatky a spacáku, u kterých hmotnost a velikost hrála také důležitou roli.

Zdraví, hygiena a nespočet drobností, na které nesmíte zapomenout.

Co se týče očkování, tak jsem měl poměrně jednoduchou pozici, jelikož jsem na základní věci již očkovaný z mých cest do Ugandy či Kostariky, zbylo pouze doočkovat břišní tyfus a žloutenku typu B.

Jako majitel očí se dvěma a čtvrt dioptriemi na každém oku, nosím již více než 2 roky kontaktní čočky. Představa, že si budu muset celý rok nasazovat a sundávat čočky každé ráno a večer, navíc někde v horách ve stanu s bůhví, jakými hygienickými možnostmi, padlo poměrně rychle rozhodnutí si po delší době pořídit nové brýle a čočky si nechat jen jako „zálohu“, kdyby náhodou přišlo i na moji velkou zábavu – na sporty.

Mezi další věci, které bylo potřeba zařídit či zajistit patří nesčetně dalších úkonů a položek. Jmenovitě se jedná o pořízení vařiče a ešusu, vyřízení mezinárodního řidičského průkazu, pojištění, odhlášení se z tarifu, zrušení internetu, předání veškeré agendy v mé práci, stažení hudby, zařízení léků a lékárničky, naučení se s novou technikou (především GoPro), obstarání filtru na vodu (nevíme jak moc bude v odlehlých oblastech přístupná), zrušení sociálních sítí, smazání nepotřebných aplikací, složitý výběr knížek, které si mám vzít s sebou, zprovoznění dlouho nepoužívaného tabletu, vytisknutí kopií letenek, pasu, očkovacího průkazu, zařízení dostatku dolarové hotovosti, zkontrolování funkčnost všech platebních a kreditních karet, shánění kvalitních bot (beru si jen jedny z důvodu skladnosti), rozloučení se s rodinou a kamarády (játra potvrdí), a desítky dalších věcí, které ani nestojí za zmínku.

Jak tedy vypadá kompletní seznam věcí, co je potřeba si vzít, a přitom se vejít ideálně do 10 kilo a nikterak velikého batohu (což bude nejspíš nemožné)?

Ručník, karimatka, spacák, stan, lékárnička, bezpečnostní a normální peněženka, pouzdro na brýle, roztok, čočky, kartáček, „uchošťoury“ – (asi nejdůležitější položka v mém případě), sluneční brýle, filtr na vodu, zubní hygiena, knížky, pas, zápisník, psací potřeby, tablet, mobil, GoPro, sluchátka, powerbanka, karty, kostky, letenky, kopie pasu, řidičáku, pojištění a očkování, nafukovací polštář, ponožky, spodní prádlo, kraťasy, trička, mikina, bunda, čepice, rukavice, sandály a plavky. Přesto si paradoxně myslím, že jsem minimalista.

A jelikož jsem někdy prostě blázen a přemýšlel jsem nad tím prakticky od úplného začátku, tak jsem si na poslední chvíli koupil malé ukulele, na které jsem zatím nikdy nehrál. Cíl je se na něj za ten rok obstojně naučit hrát, motivaci (a sice, že se přes celý svět tahám s dřevěnou bednou se čtyřmi strunami) určitě mám.

Zbývají už jen hodiny do odletu. Myslím, že mám vše zařízené a zbývá to úplně poslední – prostě vyrazit.

26. 1. 2020