WeTravel — Cookovy ostrovy končí?

wetravel-cookovy-ostrovy-cestovani-polynesie

V lednu 2019 byla zvolena komise, která má vytvořit nový společný název pro 15 ostrovů a snad nejkrásnější lagunu na světě —Aiututaki.

Zajímavé je, že James Cook osobně nikdy na těchto ostrovech nebyl. Ale jeho popularita byla tak veliká, že ostrovy byly na jeho počest pojmenovány právě po něm a sice krátce poté, co skončil na jídelníčku havajských domorodců.

Dnes jsou Cookovy ostrovy nezávislou depandancí Nového Zélandu. Žije zde něco málo přes 18 tisíc obyvatel a ročně je navštíví okolo 160 tisíc turistů – nejvíce Kiwis (teda Novozélanďané) a Aussies (Australané). Téměř všichni obyvatelé jsou maorského původu a přes 50 procent z nich má body-mass-index vyšší než 30. Polynéskou krásku uvidíte nejčastěji jen jako tanečnici nebo modelku. Ale potom skutečně vyrazí dech. Dlouhé vlasy, uhrančivé oči, sladký úsměv a ladný pohyb boků ke tklivé hudbě ukulele už zatočily hlavu mnoha mužům; nejen Marlonu Brandovi, který si tahitskou tanečnici Taritu Teriipaia vzal za manželku.

Misionáři byli v Pacifiku velmi úspěšní, a tak je zde dnes křesťanství nejrozšířenějším náboženstvím. Zajít v neděli dopoledne do jednoho z mnoha kostelů je velkým zážitkem. Všichni jsou oblečeni do svátečního, ženy mají klobouky ozdobené květinami, a když se rozezpívají, pochopí každý, že lidé se zde rodí s hudbou v krvi. Kdo se nevejde do kostela, posedává na ozdobených hrobkách okolního hřbitova, často s připraveným piknikem. Jídlo a zpěv jsou jednoznačně nedílnou součásti zdejšího života.

Ostrov Aitutaki leží asi 230 km severně od Rarotonga. I když let trvá jen čtyřicet minut, nenechte se zlákat jednodenním výletem. Zajet lodí na One Foot Island, nechat si dát razítko do pasu na nejmenší poště na světě, koupat se a šnorchlovat v tyrkysové laguně, hrát si s rybami, které vás přijdou pozdravit… kdo toto neudělá, nepozná pravou krásu Polynésie. Takových míst na naší planetě skutečně moc není.

Coral Route, „Korálová cesta“, je jedním z nejlegendárnějších letových spojení, které kdy existovaly. Byla otevřena v prosinci 1951 a na pravidelné lince přepravovala turisty z Aucklandu do Nandi (Fidži), přes Apii (Samoa) na Aitutaki a dál na Tahiti. Flying boats – dvou-poschoďové létající čluny typu Short Solent – byly kombinací lodi a letadla. Měly čtyři vrtule, létaly pouze 1800–2400 metrů nad mořem a k přistání byl zapotřebí jen klidný záliv. Výhled po dobu celého letu byl dechberoucí. Interiér byl skutečně luxusní – včetně baru s vybranými nápoji a tmavou sedačkou, nechyběl ani stolek na líčení pro dámy. Kompletní menu – tři předkrmy, tři hlavní jídla a tři dezerty – bylo připravováno na palubě, kde posádka nakonec ručně umyla nádobí. Zavedením tryskových letadel začala Coral Route ztrácet na významu a 15. září 1960 se konal poslední let. V plné kráse dnes najdete láskyplně zrestaurované letadlo v Museum of Transport and Technology v Aucklandu.

Dnes je oblíbený Island Hopping – „Skákání po ostrovech“ – mnohem jednodušší, rychlejší a levnější. I když kouzlo starých letadel už je nenávratně pryč, hodiny v jižním Pacifiku přece jen tikají trochu jinak. Na ostrově Tonga, který je vzdálen pouhých šest set kilometrů západně, den na naší planetě začíná, na Rarotonga, který leží jen 1,5 km jižněji, skončí až za dvacet čtyři hodin.

 

Text a Foto Danuše Siering

13. 3. 2019