WeTravel — Rio de Janeiro

Jdete si takhle ve 4 ráno po Queenstownu (Nový Zéland) a začnete si povídat na ulici s nějakým Brazilcem. Ráno si ani nevzpomenete, že jste si vyměnili kontakt a o 3 měsíce později stejného člověka potkáte úplně náhodou v Bangkoku. Nějak takhle vzniklo před třemi lety moje přátelství se Salisem. A právě Salis měl být naším průvodcem v Rio de Janeiro, kam jen kvůli nám přiletěl z 3000 km vzdáleného Sao Luis. Co se týče samotného města, očekávání byla vysoká.

Přestože Rio je nejspíše nejznámější destinací z naší brazilské cesty, to, co jsem o něm věděl, by se i tak dalo spočítat na prstech jedné ruky. Byla tam olympiáda, je tam vysoká kriminalita, nachází se zde známá pláž Copacabana, a nad celým městem drží ochranou ruku velká socha Krista Spasitele. 

Let z Belo Horizonte patřil k jedněm z těch nejhorších v mém životě, ať už kvůli silným turbulencím, nebo dvěma pokusům o přistání kvůli silnému větru. V pořádku jsme však přistáli a na letišti už nás čekal právě Salis, kterého vidím potřetí v životě a na třetím kontinentu.

Z hostelu přímo na pláž

Ubytování zařizoval Salis a my se tak dostali do hostelu, kde jsme byli v 6 lidech na pokoji o velikosti menší koupelny. Bylo to ale co by kamenem dohodil přímo na Copacabany, a tak jsme se rozhodli v hostelu zůstat. Procházka přes celou Copacabanu a druhou velkou pláž Ipenamemu byl neskutečný zážitek. Nejenom, že celá pochůzka trvá půl druhé hodiny, ale je možnost zde vidět opravdu vše. Prodavače piva, vody, caipirinhy, všemožného oblečení, drog a bůhví, co ještě. Prakticky všichni, co neleželi v lehátcích, si kopali s balonem (přeci jen jsme v Brazílii) a to včetně děvčat. Přes velký počet lidí nikde nevidím žádného turistu a mám pocit, že na pláži celkem ‚svítíme‘. Brzy přichází podivný mladík a říká Salisovi, že díky němu jsme tu v bezpečí. Jak přesně to myslel, se už nikdy nedozvím.

Ráj pro fanoušky fotbalu

Pro mě, jako velkého fanouška fotbalu, by byl opravdu hřích nenavštívit nejspíše nejslavnější fotbalový stánek na světě – Maracanã. Místo, kde v roce 1950 proběhla největší fotbalová návštěva – 199 854 diváků. K mému štěstí se hrál zápas zrovna v době, kdy jsme byli v Riu my. Už samotné kupování lístků byl obrovský zážitek. 1,5 hodiny neskutečného hluku a zmatku, který byl podpořen poměrně vydatným deštěm. Kvůli opravdu dlouhé době čekání na lístky stíháme pouze druhý poločas zápasu mezi slavnými Flamengos a pro mě neznámými Resende. Nakonec jsme viděli 4 góly, ale fotbalová kvalita tentokrát nebylo to hlavní, pro co jsem si sem přišel. Zážitek, kdy přes 50 tisíc lidí zpívá, fandí, píská a hučí jako jeden muž se bohužel nedá popsat, to musí člověk vidět. 

Na autentickou atmosféru z Ria i z fotbalového zápasu se můžete podívat tady:

Zbytek našeho čtyřdenního pobytu jsme trávili prohlídkou centra Rio de Janeira, které je taky nádherné, ‚blbnutím ve vlnách‘ a nekonečnými hovory se Salisem, takže jsme se i hodně dozvěděli o jeho životě, rodině a brazilských tradicích a zvyklostech. Na slavnou sochu Krista jsme se bohužel kvůli počasí nedostali. Přestože jsem byl při jedné z večerních akcí na pláži okraden šikovným kapsářem o peníze, které jsem měl na volno v kapse, nic nemohlo zkazit pozitivní dojem z tohoto města s neskutečnou atmosférou. Čas ale běžel rychle a my jsme se (i se Salisem) vydali vstříc největší metropoli Jižní Ameriky – São Paulu.

16. 2. 2020