WeTravel – Usedom, ostrov zalitý sluncem

Brzy ráno vystupuje jako zářící ohnivá koule z Baltského moře, večer klesá nad lesy a louky. Slunce je na druhém největším ostrově Německa nejvěrnějším hostem; průměrně zde svítí více než 1 900 hodin ročně. Blízkost lesů až k moři je jedním z mnoha lákadel ostrova. Na prvním místě je to ale pláž, kterou ocení každý, kdo chce ležet svobodně a sám a jen počítat obláčky na obloze.

Na správném místě je zde ale také ten, kdo má rád dlouhé procházky. Pláž s pevným podkladem, třpytivou barvou, někdy až 70 metrů široká, je dlouhá 42 kilometrů. To je důvod, proč i v té nejvyšší sezóně nebývá přeplněná. Tabulemi je rozdělená tak, že své místo zde najdou i nudisté a majitelé čtyřnohých miláčků. To vše za doprovodu racků, kteří se nebojí doletět si pro kousek chleba až do ruky.

Oblíbený je ostrov i u cyklistů, síť cyklotras je zde dlouhá 150 kilometrů. Jednou z nejkrásnějších je „Feininger Bike Tour“, kterou německo-americký malíř Lyonel Feininger zvěčnil ve více než 80 motivech. Usedom navštívila i řada dalších významných osobností, jako král valčíků Johann Strauss, spisovatelé Kurt Tucholsky, Theodor Fontane a Maxim Gorki. I modrá krev si ostrov oblíbila. Lážeňskou tradici zde založil v půli 19. století císař Wilhelm II. a přímořská letoviska Bansin, Heringsdorf a Ahlbeck dodnes nesou označení „císařské lázně“. 

Dříve se Usedom nazýval „vanou Berlína“. Co toto zajímavé označení znamená? Každý, kdo v Berlíně něco znamenal (a mohl si to dovolit), zde vlastnil dům nebo sem jezdil na letní sídlo. Důkazem jsou překrásné vily postavené přímo u moře na přelomu minulého století ve stylu hravé „lázeňské“ architektury. Dnes jsou vily a paláce pěkně zrekonstruované a nacházejí se zde k pronájmu byty, rezidence, kliniky, lázně a hotely. Jedenáct certifikovaných wellness hotelů na ostrově je evropským rekordem.

Dnes se skutečně mnohé změnilo. Dlouhá léta jsme se satirickým úsměvem nazývali Usedom místem „kde nic nejde“. Když jsme sem totiž krátce po revoluci přijeli, byla to nejčastější odpověď v hotelích a restauracích. Dnes jsme mile překvapeni, pociťujeme velké změny, a to nejen ve službách. Je zde pořádek, čisto a bezpečno, na vetřelce „západního“ Němce už nekoukají skrze prsty. Host již není obtíží, ba naopak, umí si ho vážit. Mnohá obsluha dnes pochází z Polska, se kterým si Německo na Usedomu dělí hranice. Kromě polštiny je zde u turistů i obsluhy slyšet (až na malé výjimky) pouze němčina.

Do Polska přejdete z Ahlbecku za necelou hodinku pěšky, ani nepoznáte, kde je hranice. Hledáte-li hali gali, je polská strana určitě vhodnějším místem. Bary, restaurace, noční život, množství obchodů a zábavy. Poklidnou dovolenou zažijete spíš na straně německé.

Mně se nejvíce líbí lázeňské městečko Ahlbeck. Hotel Ahlbecker Hof ještě stále připomíná atmosféru z dávných dob, kdy si zde kliku podávali ti nejmocnější a nejznámější. Michelinská restaurace je špičková, ale posedět na obědě na terase v Brasserii je také kulinárním zážitkem. Pro modernější cestovatelé doporučuji sousední hotel Das Ahlbeck, obzvláště pak jeho infinity pool – ten dokonale uspokojí touhy po dálavách. To vše doplňuje pohled na Seebrücke – nejstarší mořské molo v Německu. Mola byla dříve postavena tam, kde nebyl přistav, aby zde mohly zakotvit i velké lodě; některá mola tak zasahují i několik set metrů do moře. Dodnes jsou specialitou čtyř zemí na světě – USA, Anglie, Holandska a Německa. Dnes mají spíš ozdobný a promenádní, dříve však hlavně také soutěživý charakter. Vždy šlo o to, kdo má to „nej“ molo. V sousedním městečku Heringsdorf je s délkou 508 metrů nejdelší molo v Německu.

Když plavčíci vyvěsí červenou vlajku, znamená to, že milovníci vodních sportů se mohou začít prohánět s větrem o závod. Kitesurfing je zde králem a já jsem přesvědčena, že v příštím životě budu létat ve vzduchu stejně jako všudypřítomní rackové. Do té doby se raději projdu po promenádě. S více než 12 kilometry je nejdelší v Evropě. Odtud pozoruji přírodu, která je inspirací, uklidněním a požitkem zároveň. Nejkrásnější power stop při útěku z víru velkoměsta, z Berlína jen tři a půl hodiny. To je „optimalski“.

Článek byl napsán pro CK Monoi.

30. 8. 2020